Portréty z náruče jednoho staronového domova a jedné staré zahrady plné koček a splněných snů.
25. 3. 2019
Kytka, co neuvadá
Nový starý obraz v jídelně.
Rodinné dědictví.
Aneb když je venku zima zas jak v zimě,
tak aspoň uvnitř máme teplo (z kamen),
zpívají nám ptáci (z plakátu)
a jídelní kout zdobí čerstvé květiny ve váze.
Kytice mámě
Dostala jsem kytku.
Bára sama trhala.
Sama vkládala do vázy
stéblo po stéblu.
Minimalismus z ruček dvouletého dítěte.
Hodnota?
Hodnota?
Nulová uhlíková stopa (natrháno za kopcem).
Velká krása.
Ještě větší radost.
A obrovská pýcha.
Jarní rozjímání
Pomalu je tu.
Nový začátek.
Nový život.
Nové stromky střídají staré napadené drtníkem.
Trávíme stále více času venku.
Nevím, co dřív.
Kdybych mohla,
tak jen
ryju,
přesazuju
a tahám konve s vodou.
Jen pro kočky je vše při starém,
poblíž krbu je jim nejlíp...
6. 3. 2019
Kytka v županu
Když vás svrbí ruce
a venku se ještě nedá
řádně zahradnicky řádit...
A když se staví návštěva,
která vaše nenechavé ruce
usměrní tím správným směrem...
Tak to, co začalo jako řetízek,
pak vypadalo jako košík,
skončí jako obal na květináč...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)