24. 3. 2020

Pěna (ne)všedních dnů


Všude se řeší, 
jak je současná situace náročná,
protože jsme všichni spolu pořád doma.

Pro nás, co máme velký dům a zahradu a i tak trávíme
prakticky všechen svůj čas s dětmi,
se ale až tak moc nezměnilo.

Jsme doma nebo se necháme vyfoukat v zahradě.
Vaříme, pečeme, tvoříme, hrajeme hry, posloucháme hudbu.
Kupodivu se nám daří nedívat se moc na pohádky.
Knížky vedou.

A já se těším z nového živého plotu z přesazené zákuly.
Z jejích nakvétajících větviček u krbu.
Z kočiček a bergénie na klavíru.
Ze zlatice a tulipánů.
Z vylisované usušené čemeřice.
Z kávovníku od kamarádky.
Z tilandsie a klíčícího avokáda a tlustice
 v kádinkách dovezených z chalupy.
Z mini svěráku (věšáku na šperky) v koupelně.
A kochám se knihami o kytkách.

A kočky, ty jako vždy trpí nejvíc.:-)  
  





 







Hrajeme si na piráty


Tři a půl roku jsem nevytáhla stroj.
Těšila jsem se,
až se mi konečně poštěstí
dotýkat se těch krásných secesních ornamentů 
a na chvíli se ztratit v čase.

Takže konečně.
Bohužel to bylo kvůli rouškám,
ale aspoň něco.

Během své historie si
moje milovaná Singrovka
ještě roušky určitě nezašila.
Až nyní.

A jednu i pro Jindru a panenku.
A Bára, ta si hraje na piráty.






2. 3. 2020

Na stěnách


Když se spojí
moje láska
ke starým okenním rámům,
černobílým fotkám
historii.

Aneb fotky dětí,
zrcadlo v koupelně,
aranžovací rám v obýváku,
klíče, zámek a podkova z domu před rekonstrukcí
a můj pracovní kout.