HERCULE (Poirot).
Náš věrný kocour, co byl svým chováním, oddaností a vděčností spíše pes.
Vděčný snad za to, že jsme si jej tenkrát před sedmi lety nechali a poskytli mu domov a zázemí naší zahrady. Naučil se tu lézt po stromech. Předtím to neuměl.
Dovezl mi ho brácha místo čokolády. Našel ho u silnice s ujetým ocáskem. Navzdory tomu s elegancí hodnou svého jména doplňoval kompozice mých fotek. Také vynikal v imitování polštáře na našem žlutém křesle. Stejně dobře imitoval robotický vysavač. Díky jeho neskutečné žravosti nebylo pod stolem co zametat. Bára se díky němu naučila stát a ručkovat kolem gauče, jen aby na něho-polštář dosáhla. Vozila jej v kočárku místo panenky. Křepčila s ním na Glenna Millera.
I když jsem za svůj život měla koček spoustu, tento náš kočkopes s drsným kožíškem a velkým srdcem, co předl jen když jste na něm spočinuli zrakem, mi bude obvzláště chybět.
V sobotu se vyčerpal jeho poslední kočičí život. Asi následkem střetu se psem.
Čest jeho kočičí památce.
Byl to krasavec. Upřímnou soustrast :-(
OdpovědětVymazat