Luční

 Jistá místa naší zahrady jsem přestala sekat už před pár lety.

Zdivočela. 

Staly se z nich louky. 

Jsou tři.

Jsou krásné.

Kvetou.

Vlní se.

Neustále se mění.

Teď jim vévodí různé druhy lučních trav a kopretiny, 

ale ještě před chvílí všude kraloval rozrazil rezekvítek.

A kromě včel, motýlů a další havěti je milují i naše kočky.

Jako odpočivadlo, zašívárnu,

číhárnu, nahánírnu i hernu.  

A já si nejraději sednu někde na rozhraní louky a

posekaného trávníku a vše nahlížím přes ten 

úžasný luční filtr. 

A kochám se nebo fotím.

Nebo oboje...