Naštvaly mě kočky.
Konkrétně mourovaná Máša.
Vyhlédla si žlunu,
kterou jsme s Bárou sledovaly
se zatajeným dechem
u pítka u studny.
Žlunu jsem před Mášou musela zachraňovat.
Dvakrát.
Krásný barevný pták s očima jak korálky mi chvíli pokorně seděl v dlani.
A já se naštvala.
Zrušila pítka na zemi
a
nanosila staré cihly z bouračky.
Drahý mi přenesl pěkný kus břidlice,
mísu kdysi dovezla jeho máti,
kámen do vody ponořil pak můj taťka.
A bylo hotovo.
Pracovní název byl sice krematorium nebo olympijský oheň,
ale výsledek se mi líbí.
Hodí se sem.
Kočky jsou okolo stále.
Ale přístup k ptákům mají snížený
a ptáci snad frnknou,
než se o něco pokusí.
Potvory.
Omlouvá je jen instinkt.
Žádné komentáře:
Okomentovat