neděle 5. srpna 2018

Kočky mě štvou - tahám cihly...


Naštvaly mě kočky.
Konkrétně mourovaná Máša.
Vyhlédla si žlunu,
kterou jsme s Bárou sledovaly 
se zatajeným dechem
u pítka u studny.
Žlunu jsem před Mášou musela zachraňovat.
Dvakrát.
Krásný barevný pták s očima jak korálky mi chvíli pokorně seděl v dlani.

A já se naštvala.
Zrušila pítka na zemi
nanosila staré cihly z bouračky.
Drahý mi přenesl pěkný kus břidlice,
mísu kdysi dovezla jeho máti,
kámen do vody ponořil pak můj taťka.
A bylo hotovo.
Pracovní název byl sice krematorium nebo olympijský oheň,
ale výsledek se mi líbí.
Hodí se sem.

Kočky jsou okolo stále.
Ale přístup k ptákům mají snížený
a ptáci snad frnknou, 
než se o něco pokusí.
 Potvory.
Omlouvá je jen instinkt.








Žádné komentáře:

Okomentovat