sobota 1. září 2018

Pítkování s Kočkou


Když pítkovat, tak s Kočkou.
A to se Zlobivou kočkou. 
Jejich keramika prostě nemá chybu.
A jejich šamot sedí naší zahradě jak prdel na hrnec
(bez prominutí).
Prvním úlovkem od nich bylo pítko.
Nahnědlé, hrubé strukturou a jemné svou jednoduchostí.
Dlouho viselo na šeříkové babičce v předzahrádce.
Nyní se houpe na ořechu za stodolou, tam kde končí keře
z rybízu, malin a ostružin
a
začíná se zeleninové království.

Na šeříku v předhrádce teď visí nový skvost 
(opět od Kočky).
Něčím mi připomíná Aladinovu lampu.
Jeho modré sklo zatavené do glazury je kouzelné za každého počasí.
Za slunce se nádherně blyští.
Za deště mysticky podbarvuje zkalenou vodu.
A krásně ladí ke smaltu pod stromem.

To samé pítko se pak houpe v koutu zahrady na staré meruňce.
Vykukuje mezi větvemi a
láká kolemjdoucí 
k nahlédnutí.

Ráda kráčím zahradou jen tak
 a máčím si konečky prstů  v jejich vodě
jak ve svěcené vodě v kostele...
























Žádné komentáře:

Okomentovat