Konečně k nám od rodičů dorazil.
Klavír.
Trpělivě vyhlížel svůj přesun,
až se konečně zadařilo.
Čtyři silní muži,
jedno větší auto.
Škatule škatule hejbejte se mohly začít.
(Teda kromě koček. Ty se skoro nehly.)
Tuto hru hraju celkem často.
Stačí pohnout jednou věcí,
nebo něco přidat a
stávající uspořádání věcí je v háji.
Já pak lítám a pak dodatečně žasnu,
kolik času jsem těmto malicherným
přesunovačkám věnovala.
A jak mě to baví
a jak se u toho vždy ztratím v čase...
Sice mám nepořádek v kuchyni,
ale zato máme hudební koutek
a odkládací stolek (velké rádio)
vedle gauče.
Len, mochyně a makovice se nastěhovaly z jídelny -
oprášila jsem své oblíbené staré lahve.
A předposlední obraz z rodinného dědictví
dostal čestné místo nad klavírem.
Klavír ho nějak zjemnil
a už na mě nepůsobí tak depresivně jako dřív.
Navíc jeho rám krásně ladí k lampičce...:-)
Jak je snadné ztrácet čas.
Taky vám tak někdy hrabe?:-)