Všude se řeší,
jak je současná situace náročná,
protože jsme všichni spolu pořád doma.
Pro nás, co máme velký dům a zahradu a i tak trávíme
prakticky všechen svůj čas s dětmi,
se ale až tak moc nezměnilo.
Jsme doma nebo se necháme vyfoukat v zahradě.
Vaříme, pečeme, tvoříme, hrajeme hry, posloucháme hudbu.
Kupodivu se nám daří nedívat se moc na pohádky.
Knížky vedou.
A já se těším z nového živého plotu z přesazené zákuly.
Z jejích nakvétajících větviček u krbu.
Z kočiček a bergénie na klavíru.
Ze zlatice a tulipánů.
Z vylisované usušené čemeřice.
Z kávovníku od kamarádky.
Z tilandsie a klíčícího avokáda a tlustice
v kádinkách dovezených z chalupy.
Z mini svěráku (věšáku na šperky) v koupelně.
A kochám se knihami o kytkách.
A kočky, ty jako vždy trpí nejvíc.:-)
Ali, ja som doma 33 rokov, začalo to vlastne najstaršou a skončilo posledným osvojeným synom, obaja so špeciálnymi potrebami a len čo sa ,,postavil na svoje nohy,, a mne svitalo na ,,nový život,,, mám ho už späť a dcéru posledné dva roky v OČR tiež doma. Učila som, opatrovala, chodila k lekárom a som k dispozícii stále a bude to tak asi až do mojej smrti, len teraz prvýkrát nemám úzkosť z toho, že sme divní a v izolácii.
OdpovědětVymazatAli, to máš můj nesmírný obdiv. Říká se, že Bůh nám naděluje to, o čem ví, že to zvládneme, tak moc fandím a přeju, ať je těžkých dnů co nejmíň. S pozdravem Alča
Vymazat