úterý 24. března 2020

Pěna (ne)všedních dnů


Všude se řeší, 
jak je současná situace náročná,
protože jsme všichni spolu pořád doma.

Pro nás, co máme velký dům a zahradu a i tak trávíme
prakticky všechen svůj čas s dětmi,
se ale až tak moc nezměnilo.

Jsme doma nebo se necháme vyfoukat v zahradě.
Vaříme, pečeme, tvoříme, hrajeme hry, posloucháme hudbu.
Kupodivu se nám daří nedívat se moc na pohádky.
Knížky vedou.

A já se těším z nového živého plotu z přesazené zákuly.
Z jejích nakvétajících větviček u krbu.
Z kočiček a bergénie na klavíru.
Ze zlatice a tulipánů.
Z vylisované usušené čemeřice.
Z kávovníku od kamarádky.
Z tilandsie a klíčícího avokáda a tlustice
 v kádinkách dovezených z chalupy.
Z mini svěráku (věšáku na šperky) v koupelně.
A kochám se knihami o kytkách.

A kočky, ty jako vždy trpí nejvíc.:-)  
  





 







2 komentáře:

  1. Ali, ja som doma 33 rokov, začalo to vlastne najstaršou a skončilo posledným osvojeným synom, obaja so špeciálnymi potrebami a len čo sa ,,postavil na svoje nohy,, a mne svitalo na ,,nový život,,, mám ho už späť a dcéru posledné dva roky v OČR tiež doma. Učila som, opatrovala, chodila k lekárom a som k dispozícii stále a bude to tak asi až do mojej smrti, len teraz prvýkrát nemám úzkosť z toho, že sme divní a v izolácii.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ali, to máš můj nesmírný obdiv. Říká se, že Bůh nám naděluje to, o čem ví, že to zvládneme, tak moc fandím a přeju, ať je těžkých dnů co nejmíň. S pozdravem Alča

      Smazat