Jistá místa naší zahrady jsem přestala sekat už před pár lety.
Zdivočela.
Staly se z nich louky.
Jsou tři.
Jsou krásné.
Kvetou.
Vlní se.
Neustále se mění.
Teď jim vévodí různé druhy lučních trav a kopretiny,
ale ještě před chvílí všude kraloval rozrazil rezekvítek.
A kromě včel, motýlů a další havěti je milují i naše kočky.
Jako odpočivadlo, zašívárnu,
číhárnu, nahánírnu i hernu.
A já si nejraději sednu někde na rozhraní louky a
posekaného trávníku a vše nahlížím přes ten
úžasný luční filtr.
A kochám se nebo fotím.
Nebo oboje...