20. 5. 2018

Luční


 Jistá místa naší zahrady jsem přestala sekat už před pár lety.
Zdivočela. 
Staly se z nich louky. 
Jsou tři.
Jsou krásné.
Kvetou.
Vlní se.
Neustále se mění.
Teď jim vévodí různé druhy lučních trav a kopretiny, 
ale ještě před chvílí všude kraloval rozrazil rezekvítek.
A kromě včel, motýlů a další havěti je milují i naše kočky.
Jako odpočivadlo, zašívárnu,
číhárnu, nahánírnu i hernu.  
A já si nejraději sednu někde na rozhraní louky a
posekaného trávníku a vše nahlížím přes ten 
úžasný luční filtr. 
A kochám se nebo fotím.
Nebo oboje...












Bylinkování


Jeden kout naší zahrady patří bylinkám.


Jsou opletené nebo obedněné. 



Bednění je zrecyklované ztracené bednění.



Oplet vznikl z větviček, co zbyly po prostřihu stromů. 
Sice není tak pevný, jako kdyby byl z vrbového
 proutí, ale materiál na jeho opravu se sejde několikrát za rok.
 


A jím prorůstající tráva má své příznivce.



 Další holdují spíše květům.




A nezbytné vařečky stráží budoucí místo pro bazalku a majoránku. 





Třešně


Letos se zapálily strašně brzo. 
Letos je všechno nějaké urychlené.





Až na kocoury...:-)





Hnízdění


Špačci.



  Zabydleli se v naší staré jabloni.

  

V díře po strakapoudech.



Vyvedli mladé,

  


a tak tu panuje od rána do večera cvrkot.